Vznik a počátky obce Markvarec (německy Markersdorf) leží v Javořické vrchovině nedaleko Českého Rudolce. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1353, kdy Jan z Rudolce daroval zdejší dvůr svému bratrovi Pešíkovi. Počátky vesnice jsou úzce spjaty s kolonizací regionu a šlechtickým rodem pánů z Rudolce. V roce 1638 byl Markvarec trvale připojen k dačickému panství, čímž sdílel osudem politický i hospodářský vývoj tohoto jihomoravského panství.
Vznik a počátky obce Markvarec (německy Markersdorf) leží v Javořické vrchovině nedaleko Českého Rudolce. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1353, kdy Jan z Rudolce daroval zdejší dvůr svému bratrovi Pešíkovi. Počátky vesnice jsou úzce spjaty s kolonizací regionu a šlechtickým rodem pánů z Rudolce. V roce 1638 byl Markvarec trvale připojen k dačickému panství, čímž sdílel osudem politický i hospodářský vývoj tohoto jihomoravského panství.
Konec rudolecké vazby na staletí: V roce 1638 byl Markvarec trvale odpojen od bezprostředního rudoleckého vlivu a připojen k dačickému panství. V rámci dačického velkostatku pak fungoval dlouhá desetiletí jako hospodářský dvůr a sídlo specifické židovské komunity (židovna se synagogou a hřbitovem).
Vznik samostatné politické obce (konec 19. století) Po zrušení poddanství a roboty v roce 1848 a následných reformách státní správy v 60. letech 19. století vznikly v rakousko-uherské monarchii moderní samosprávné obce. Markvarec se tehdy stal samostatnou politickou obcí (včetně své místní židovské و náboženské obce, která měla vlastní samosprávu až do konce 19. století, kdy zanikla). Jako samostatná obec fungoval Markvarec (něm. Markersdorf) po celou první Československou republiku, za protektorátu i v prvních letech po druhé světové válce.
Německé obyvatelstvo a protektorát Obyvatelstvo tvořili převážně čeští sedláci a řemeslníci, avšak v obci a širším regionu (tzv. Jihlavský jazykový ostrov a okolí) žila také silná německá menšina a v dřívějších dobách i židovští obyvatelé hovořící německy. Po Mnichovské dohody v roce 1938 se oblast stala součástí přechodných zón a následně byl zřízen Protektorát Čechy a Morava, do jehož struktury Markvarec spadal. Během války a holokaustu zanikly poslední zbytky zdejší židovské komunity.
Samostatnost Markvarce skončila ve druhé polovině 20. století v rámci vln slučování obcí, které měly za cíl posílit hospodářské zázemí a centralizovat správu menších sídel (často pod hlavičkou místních národních výborů – MNV).
Vesnice byla elektrifikována až v roce 1947.
Hospodářský dvůr Dominantou historické struktury vesnice byl vrchnostenský hospodářský dvůr s rozsáhlým zázemím pro zemědělskou výrobu. Původně barokní areál tvořil základ místního hospodářství. Součástí širšího zázemí v průběhu staletí byly také mlýny (například nedaleký Špryclův mlýn) a později i lihovar provozovaný rodinou Schulzů, který modernizoval lokální zpracování zemědělských plodin. Za komunitů tam byla i sýpka a sběr mléka a došlo k velké devastaci dvora. V sedmdesátých létech 19. století byl hospodářský dvůr zbourán , částečně v souvislosti s výstavbou místní bitovky . Myní je na pozemku, kde stával, dětské hřiště.
Moravská hranice Geograficky a historicky leží Markvarec na Moravě, těsně u historické zemské hranice s Čechami (tvořené oblastí České Kanady). Okolí Dačic a Českého Rudolce tvořilo nejzápadnější cíp moravského území, což určovalo i jeho správní příslušnost k moravským krajům a soudním okresům až do pozdějších územně-správních reforem v Československu.